S hlavou skloněnou, málo vyhlížíme vzhůru

Zase se točím kolem přítomného okamžiku, kolem našeho vnímání přítomnosti.

Kolikrát jste zamyšlení, lapení svou myslí a stále něco řešíte, rozebíráte, plánujete? Minulost – budoucnost. Minulost, která se stala a nejde změnit, nebo budoucnost, která ještě není.

Proč tak málo žijete v přítomnosti? O to víc, když ona je to jediné, co teď máte.

Nemluvím tu o poučení se z minulosti, abych nedělala ty samé chyby. Abych se naučila jiné strategii. Abych správně složila životní zkoušku a postoupila na vyšší level. Poučení má být.

Mluvím tu o výčitkách. O tom, co si lidé v sobě nosí. Jaké emoce stále prožívají. Křivdy. Ublížení. Strachy. Výčitky. Neodpuštění. Obavy, že se to bude opakovat.

A nejenom, že tyto pocity mají vůči ostatním, oni je ještě navíc používají vůči sobě. Trápí se. Ničí se. Ubližují si.

Víte, že člověk je jediný živočišný druh, který ubližuje sám sobě? Svými myšlenkami. Vzpomínkami. Dokonale si umí vybavit, co se mu hrozného stalo (kdysi dávno) a prožívá tu bolest opakovaně.

 

Když si tento fakt uvědomíte, pak už se s tím dá něco dělat! Věřte mi, jsem toho chodícím důkazem. Odpouštím a propouštím. (viz ebook)

Velkou část svých denních myšlenek věnujeme i budoucnosti.

Pokud je to tak, že plánujeme, tvoříme, pracujeme na vybroušení našich plánů a pak děláme jednotlivé kroky pro dosažení svého cíle, je to v pořádku.

Ale pokud se obáváme, co bude…. , kdyby ….. a spekulujeme, a fantazijně si vymýšlíme všechny možnosti, ty scénáře, tak ztrácíme nejen drahocenný přítomný okamžik, ale můžeme svými představami zažívat peklo na zemi. A pozor! Ještě si tu zlou budoucnost přitahujeme.

I s tím jde hodně udělat.

Přála bych si potkávat více lidí, kteří žijí v přítomnosti. Tady a teď.

Mysl má tendenci uletět do pohodlí a nechat věci plynout. Přepnout na autopilota a čekat, co se mi zvenčí přihodí a na to reagovat (mnohy zase nevědomě, naučeně). Ztratit se z přítomnosti (třeba sledováním televize). Jaká je ale míra?

Kolik času z 24 hodinového dne věnujeme přítomnému okamžiku, kde my jsme ti tvůrci?

Já si přítomnost hodně užívám. Zaměřuji se na ní. Vědomě, samozřejmě! Zpřítomním se hlubokým nádechem a výdechem, a pak jsem plně přítomná. Chtělo to cvik a určitou praxi, ale teď už se mi to líbí. Jde to samo.

Cvičívala jsem to hlavně při procházkách s Timem, při práci na zahradě, při cvičení.

Nádherně si užiju vaření, když jsem při něm přítomná (a rodina pak slastně vrní, jak je to dobré – no vždyť jo, dávám tam přítomnou esenci lásky. To je na jídle hned poznat 😊). Je to takové čarování a zvládne to úplně každý.

Občas lidi jemně oslovím. Popřeji krásný den. A třeba upozorním, jak je za dne vidět srpek měsíce. Oni pak na vteřinu pozvednou skloněnou hlavu, zahledí se na měsíc a prohodí, že je to milé, že by si toho nevšimli. A na jejich tváři se rozplyne úsměv. Přítomnost je v našich životech důležitá!!!

Tak moc bych si přála, abychom chodili s hlavou vztyčenou a víc vyhlíželi vzhůru.

 

Jája Janouchová
Žije vědomý, radostný život, za který převzala plnou zodpovědnost. Před lety se uzdravila z úzkostně depresivní nemoci, zjistila tím, že byla přirozeným následkem jejího tehdejšího stylu života a změnila se. Miluje život, sebe, své dvě děti, partnera a pejska Timíka. Její vášní je prožívání radostného života na všech úrovních bytí - fyzické, emoční, mentální a duchovní. Vede lidi a učí je, jak využívat svůj přirozený lidský potenciál, jak nalézt a žít plnohodnotný život. Příběh Jáji si přečtěte zde>> . Jája je autorkou e-Booku Objevte svou vnitřní sílu , a také pro Vás napsala eBook zdarma "Nestyďte se za depresi, aneb 7 zásadních kroků k uzdravení"
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.