Návrat k sobě – DÝCHÁ MI TO!

Uvědomujete si, jak moc důležitý je váš dech? Já si to neuvědomovala. Brala jsem to jako samozřejmost. Jen občas, když jsem byla zadýchaná, jsem si „uvědomila“, že dýchám. Že funím.

Přitom dech nás oživuje!

Co říkáte? A jako co má být? No, není to přeci samozřejmost. Nemusíme dech považovat za důležitý až v momentě, kdy nám jde o život!

Pamatuji si, že jsem jeden čas, právě v mé nemoci, byla pouze dechem. Den za dnem. Jen dech. Nic víc. V bolesti jsem si říkala: „hlavně dýchej“. A můj dech byl jemný. Slabý. Sotva znatelný. Ale byl. A byl to jediný důkaz toho, že žiju.

Pak jsem si uvědomila, jaký mám ohromný dar. Dar, že mohu dýchat. Bez dechu je už jen prázdno. Mrtvo.

A tak jsem dech začala používat. Začala jsem s ním pracovat. Řídit si ho. Vědomě. Prostě jsem věděla, že nejsem zcela bezbranná. Že mám něco, co mohu ovlivnit a co ovlivňuje mě.

Když jsem cítila strach, začala mě svírat úzkost nebo jsem se začala třást, věnovala jsem se svému dechu. Uvědomila jsem si, že dýchám a pozorovala jsem jak.

Pak jsem se na dech začala soustředit a začala ho protahovat. Ovlivňovala jsem ho. A on dělal to, co jsem chtěla. Dloooooouhý nádech, dloooooouhý výdech. Dýchala jsem do břicha. Nafukovala jsem ho jako balon a pak ho vypouštěla. V závěru jsem svaly břicha vtáhla dovnitř. Vyfoukla jsem všechen vzduch.

A tak jsem dýchala – třikrát, pětkrát, desetkrát, nepočítaně. Do zklidnění. Dýchala jsem jemně, nenásilně. Jen prohloubeně. S Láskou k sobě samé. A tento vědomý dech mě přivedl zpět k sobě, do pocitu bezpečí.

Stala se zajímavá věc. Přestala jsem myslet. Veškerá má pozornost byla zaměřená na dech. Už jsem nevěnovala pozornost čemukoli, co mě rozladilo. A i když mě úzkost přepadla z „čistého nebe“, tak mě právě dýchání přivedlo do klidu. V tu chvíli neexistovalo nic jiného, než nádech a výdech.

Zaměřila jsem plnou pozornost na dech a ocitla se v přítomném okamžiku. Nehledala jsem rozptýlení, nebo pomoc zvenčí. Obrátila jsem pozornost do sebe. Na svůj jediný aktivní nástroj.

Zprvu jsme takto dýchala častokrát, protože na mě útočily špatné myšlenky a pocity. Několikrát do hodiny. Postupem času už myšlenky nebyly tak urputné, a za další čas byly ještě ojedinělejší. Pamatuji si, jak jsem svůj dech ocenila, když jsem jela autem a najednou mě přepadl pocit veliké úzkosti. Z ničeho nic! Hned jsem tasila svou obranu – DECH. DÝCHÁ MI TO!

Jak se mé vědomí o síle dechu prohlubovalo, začala jsem dech využívat při cvičení. Já vím, že můžete namítnout, to je snad jasné, že dýcháš při cvičení. Ale já si s dechem hrála. Vědomě jsem ho zpomalovala a tím prohlubovala sílu svých svalů. Uvědomila jsem si, jak dechem dokážu masírovat vnitřní orgány. Že díky dechu ve výdrži posiluji svaly. Že díky dechu přivádím k orgánům více kyslíku. Že díky dechu hubnu!

Přibylo další „objevení“ – jsme vybaveni důmyslným prostředkem pro zdraví, sílu, energii, prosperitu, pro lásku k sobě samým.

Dech je to, co námi proudí. Je to vlna. Je to energie. Je to přenašeč.

Dech můžete vést kamkoli ve svém těle. Do bolavého místa, do bolavého orgánu. Prodýchat ho. Očistit. Dech spojený s myšlenkou, nese informaci myšlenky do orgánu, který chcete uzdravit. Klidně do celého těla, jestli se toužíte koupat v lázni klidu a bezpečí.

A aby se kolo dýchání uzavřelo – tak určitě všichni víte, že výdechem odvádíte z těla splodiny, škodliviny a já vím, že na energetické rovině ještě jiné neduhy.

Nebojte, jsem při smyslech 😊

Vím, že to tak funguje. Návrat k sobě samému začíná uvědomováním si své podstaty. Zjednodušením našich náročných životů. Mnohem více jsem na toto téma psala v ebooku: “ Objevte svou vnitřní sílu.“ Naše podstata se zkrátka skládá z dechu. Dechu – Ducha – Vzduchu – Dýchání.

Občas mám pocit, že moderní člověk, člověk 21. století, o  funkčních, ale jednoduchých věcech pochybuje. Lidé jsou tak chytří. Všemu rozumí a všechno ví. Jednoduchost považují za přežitek. Doba je tak přemodernizovaná, že mnoho lidí nevěří, že jednoduchost funguje a že má v našich životech jedinečné, ničím nenahraditelné místo! A že to je krásné!

Kašlete na složitosti, certifikáty, důkazy a zhodnocení „odborníků“. Jediný odborník na svůj život jste jedině vy! A připomeňme si – na jednoduchosti jsou založeny i funkční léčivé metody!

Básníci hovoří o tom, že růže je krásná tak jak je. Nepotřebuje pozlatit. A to platí doslova i na nás. Jsme nádherné bytosti. Nepotřebujeme pozlatit, nepotřebujeme být závislí na moderní technologii. Nemusíme se stát otroky ať jí, nebo lidí, kteří říkají lži ve svůj vlastní prospěch.

Pamatujte:

• Dech je nádherný dar, který nám byl dán.
• Dech je úžasný nástroj, který se můžeme naučit plně využívat. Nejenom k přežití, ale dovolím si tvrdit i k léčení.
• Dech je cenný, protože na něm stojí život a kvalita našeho života.

Dýchejte z plných plic! Ba co víc! Smějte se z plných plic!

Shrňme si to:

• Pracovat, nebo chcete li vědomě dýchat, nebo chcete-li hrát si s dechem, nebo chcete-li využívat svůj potenciál dechu můžete kdekoli a kdykoli
• Na dýchání nejste limitovaní místem ani časem
• Na řízené dýchání můžete využít tisíc volných chvilek v průběhu dne
• Nikdo si toho nevšimne. Tedy kromě vás, že časem zaznamenáte velikou změnu v těle a na duši
• Nemusíte umět žádnou specifickou metodu dýchání, a že jich je dost. Od dýchání Wima Hofa, přes jógový dech s využíváním muder až po dýchání se zadržováním dechu atd….
• Naslouchejte sobě. Svému tělu! A svému vědomí, které zprvu ohlídá, abyste se dýchání věnovali určitou dobu. Abyste se naučili vnímat svůj dech, ovládat ho, řídit a využívat.

S Láskou Jája